I.

9. září 2017 v 22:46 | Doe
Říkala jsem si, že nebudu psát večer.
Ha ha ha.
Je půl jedenáctý.
Zase je to taky jedinej čas, kdy aspoň něco napíšu. Tak u toho asi zůstanu.

Cítím se strašně unavená a rozervaná. V hlavě mám milio nápadů, přání a já nejsem ani schopná napsat ty povídky, ačkoliv vím, jak by se mi ulevilo. A co víc, možná by odešly i ty crushe. Protože povídky, vzpomínky a to stále stejné kolo ten oheň stále jen přiživuje. Možná jedinej důvod proč ještě stále klopýtám dál. Mám pocit, že už nic jinýho mi nedává smysl. Škola. Práce. Lidi, kterým jsem totálně ukradená.Jen má vlastní fantazie mi dává vůli žít.

A tak jen den co den zavírám oči. Cítím tvý dotyky, slyším tvůj smích a tvůj šepot, kterej mi říká, že bude líp. Cítím tvou vůni.
Nikdy jsem tě neviděla. Neznám to. A přesto dokážu cítit teplo tvého těla vedle mě. A je mi jedno, co si o mě povídají ostatní. Že mě přitahují muži dvakrát tak starší než já. Že sním a lidi okolo sebe posílám do prdele. Občas často si přeju zmizet. A věřím, že se toho někde skutečně děje, v nějakým paralelním vesmíru jsme skutečně spolu. A můžu poslouchat tvůj hlas, ze kterýho mi vždycky běhá mráz po zádech, stejně jako z tvýho pohledu. Z každýho tvýho pohybu.

Myslela jsem si, že jsem v pořádku. Že už jsem se posunula a tohle se mi nemůže stát. Místo toho jsem zjistila, že jsem se zase jen pověsila na krk a ztratila schopnost sama chodit. A ten dotyčnej mě odhodil do bláta, kam patřím. A já se jen marně plácám sem a tam ve snaze vstát. Ale už jsem z toho tak unavená.

Nedávno se mi zdálo, že se mě někdo pokusil znásilnit (a celé to zapříčinila fiktivní postava, jak se vám může zdát o někom, kdo neexistuje?). Nic se nestalo. Ale stejně si pamatuju ten pocit, když jsem čekala. Čekala na to co se bude dít. Jako kůň před porážkou. Věřím, že sny nám dávají nějakou zprávu podvědomí (mohli by k tomu rovnou přiložit něco na dešifrování). A přemýšlím, co se mi ten můj mozek snaží říct. Kromě toho, že se tak skutečně někdy cítím. Jako kůň před porážkou. Už není místo na to se bránit, nebo se prát. Jen už si přejete rychlý konec.

Třeba se jednou dočkám... konce, který bude začátkem.